Brigada v cykloservise

Jednou sem delal na bigade v cykloservise. Majitel byl (a asi porad) strasny debil. Platil malo a myslel si, ze se za tech par supu pro neho roztrham. Jenze mi tenkrat este nebylo 18 a jinde bych brigadu nesehnal, tak sem se pro nho drel cele leto. Nebylo to fyzicky moc tezke, spis psychicky. Holt pracovat pod mistrem sveta neni zadna sranda. Vsude byl, vsecko umi, vsecko vi nejlip. Nejenze me terorizoval zbytecnou buzeraci, ale jeste navic okradal zakazniky. Z novych taliru sundaval kryty, aby je mohl prodat zvlast. To same odrazky z pedalu - koupil pedaly, ja sem dostal za ukol z nich ty odrazky sundat, pridelal je zakaznikovi na kolo (ty pedaly), zakaznik prisel, dostal skoleni o nove vyhlasce, ktera prikazuje odrazky na pedalech a sel sem je zase namontovat zpatky. Bylo toho mnohem vic, hajzl jak svin. Za to vsechno sem se mu nalezite odvdecoval, kdyz me poslal uvarit kafe, nebo caj, dostal k nim jako bonus poradny flusanec. Nekdy jsem mu treba trosku rozladil prehazovacku na jeho soukromem kole. Jindy jsem mu zase trosku povolil uchyceni brzoveho lanka

Vymysleni podobnych skodolibosti byla jedina vec, ktera me tam psychicky drzela, abych nevybuchl. Nebo kdyz jsem treba sel nekam mimo prodejnu, nepozorovane jsem se vratil a mavnul rukou ve dverich, aby zapipalo takove to cidlo, ze nekdo prisel. Od svojeho stolu nemel primy vyhled ke dverim, tak dycky nejdriv zbystril cely nateseny, a nic. Dycky si pak stezoval, ze to cidlo zase nejak blbne