letěla kobliha letěla...

Před několika lety, když si Leoš Mareš ještě myslel, že umí dělat hip-hop, zabrousil k nám do Ostravy do shopping parku na vystoupení. Zazpíval pár písniček, ukázal svůj bílý kožich, no jedny kalhotky nezůstaly suché. Byli jsme tam s kámošema a měli jsme koblihy, co jsme si tam koupili. Jedna kobliha, co jsem si vzal, byla nějaká špatná. Buď byla nedopečená, nebo byla přepečná, to už si nevzpomenu. Každopádně jsem to poznal, když jsem do ní kousl. No a co teď s ní? Chvíli jsem se přemlouval a nakonec jsem ji po Leošovi hodil. Jednoho z těch kámošů, co tam se mnou byli, nenapado nic lepšího než vítězoslavně hulákat na celé kolo

Kobliha svůj cíl minula, ale jenom o kousek, co sem se teda divil, protože to byla docela dálka. Ten kámoš, co tak jásal, teda nakonec říkal, že jsem ho trefil, ale má dost bujnou fantazii, takže kdyby to vyprávěl on, nejpíš by tam letěl granát