NSFW Guy   6.6.2017 8:14:02
Zobrazeno: 2226x

footfetišisticko-masochistická povídka

Nejsilnější zážitky často pochází ze školních let. Zvlášť my footfetišisti rádi vzpomínáme na vzrušení, které nám přinášelo strašně nenápadné očumování nádherných tlapek našich úžasných spolužaček, jak jsme se nedokázali soustředit na výuku při sledování, jak si naše bohyně bosky nebo v roztomilých ponožtičkách protahují chodidla, hrají si s pantoflemi, nepřáli si nic jiného než klečet jim u nohou, laskat jejich tlapky od prstíků po kotníky, nasávat tu nádhernou vůni a doma při honění nad obrázky utkvělými v paměti doufat, že se ten sen jednou stane realitou.

Pavlína byla ten typ holky, co si může dovolit všechno. Chovala se ke všem přátelsky, nepůsobila namyšleně - jestli byla, tak to nedávala znát. Působila spíš sebevědomě a měla proč. Těšila se pozornosti všech kluků ve třídě, stačilo by lusknout prstem a přerazili by se, aby udělali, co jí na očích vidí. Nezneužívala toho, tehdy ani neměla kluka a těžko říct, jestli chtěla, tak na ní aspoň ostatní holky nebyly nasraný a i když jí tu pozornost všech kluků nejspíš trochu záviděly, nedávaly jí to sežrat. Taky kdo by si to chtěl s tak populární holkou rozházet. Navíc byla miláčkem učitelského sboru. Nebyla šprtka a už vůbec ne bonzačka, naopak nezkazila žádnou srandu. Učení jí šlo úplně samo, nemusela se nic drtit. Těžko hledat předmět, v kterém byl někdo lepší než ona. Navíc měla ráda sport a pohyb, v tělocvičně a na hřišti byla stejně nedostižná jako v učebně. Když jsme hráli kolektivní hry, všichni jí chtěli v týmu, nebo lépe řečeno být v jejím týmu, protože často byla tou, kdo si vybíral. Obrovsky jsem Pavlínu obdivoval. Ani jsem radši nesnil o tom, že bysme spolu chodili nebo že bych jí jen pozval na rande - i když jsem patřil mezi tu chytřejší část třídy, na takovou holku jsem prostě neměl. Nikdo na ní neměl. Jen jsem se v duchu skláněl před její chytrostí a dovednostmi a představoval si, jak jí líbám nohy a děkuju za další den, který svou přítomností rozzářila, vědom si toho, že ve skutečnosti jsem stěží hoden líbat zem, po které chodila.

No a samozřejmě, čuměl jsem jí na nohy, kdykoliv to šlo. Pořád nosila krásné bílé ponožky, které zdůrazňovaly úžasný tvar jejích tlapek. Občas si vzala tmavé punčošky nebo v horkých dnech přišla naboso, ale většinu času jsem její nožky viděl v těch roztomilých a přitom tak ukrutně vzrušujících ponožkách, které definovaly mou hlavní orientaci v rámci footfetishe. O hodinách jsem byl jak uhranutý, když jsem přes uličku sledoval, jak si pod lavicí hraje s pantoflemi, na špičkách propíná chodidla, prsty jedné nohy si masíruje šlapku té druhé. O přestávce občas nechala pantofle pod židlí a položila si nohy na lavici. To bylo teprv něco. Dnes to možná nepůsobí nijak zvláštně, ale tehdy si ve škole obyčejně nikdo nic takového nedovolil ani o přestávce, takže kromě toho, že to byl pohled pro mladého fetišistu za všechny prachy, působilo to navíc ohromně sebevědomě.

A pak, jednoho krásného jarního dne, se to stalo. Pracovali jsme na školní zahradě, rozděleni do dvojic. Většinou k libosti a někdy nelibosti dvojic smíšených, až na dva páry holek, protože těch byla v naší třídě mírná převaha. A k velkému úžasu, že se něco takového může stát mně, jsme byli určeni do dvojice s Pavlínou. Shrabávali jsme bordel a pleli plevel v koutě zahrady, já se snažil nevypadat při konverzaci příliš stupidně, užíval si, že můžu být skloněn tak blízko nohám bohyně a doufal, že na ně nečumím moc často a nápadně. Naplnili jsme kolečko, já ho popadnul a Pavlína se rozhodla, že nebude na místě čekat sama a doprovodí mě. Odvezli jsme ho za kůlnu a vysypali na společnou hromadu podobného odpadu. "Počkej, " zastavila mě, když jsem obracel kolečko směrem zpátky, "mám v botě kamínek." Posadila se na lavici odloženou za kůlnou, rozvázala si botu, vyklepala a asi se rozhodla, že si zasloužíme přestávku, protože dál pokračovala v předchozím tématu konverzace a neměla se k tomu nazout si botu. Naopak si rozvázala druhou a protáhla si nožky. Do ptáka se mi okamžitě nahrnula všechna krev, co jsem v těle měl. "Fuj, ty jsou špinavý. Budu si je muset vyprat, " zhodnotila stav svých ponožek a oprášila si chodidla. Ne že by byly nějak hrozné, vlastně skoro čisté, ale samozřejmě nějaký bordel ze zahrady se jí do bot dostal. "To já bych ti je klidně vypral." Dodnes nevím, kde se to ve mně vzalo, proč jsem řekl něco takovýho, šlo to ven úplně samo, jako kdybych to ani nebyl já, kdo kontroloval moje slova. Hned jsem se taky lekl toho, co zaznělo a asi jenom to, že všechna krev byla tam dole, mi zabránilo, abych zrudnul. Ještě že tu nikdo jiný než my dva nebyl. "Fakt, jo?", zasmála se a mnula si rukama unavená chodidla, "to by se mi líbilo." "No jasně, " řekl jsem ledabyle, jakoby nic a ve skrytu duše doufal, že ten trapas se obrací v žert. "Tak jo, " přikývla, sundala ponožky, srolovala do sebe a vtiskla mi je do ruky, "tak na. Zítra je přineseš?"

Nevím, jestli se o mě pokoušely se o mě mrákoty. Byl to takový stav, kdy člověk tápe mezi realitou a přesvědčením, že se mu to všechno jenom zdá a teď se musí probudit. "No... jo, zejtra. A... ale v čem budeš chodit teď? Si umažeš nohy." "Kašlem na to, " hodila hlavou směrem k našemu původnímu stanovišti, "stejně za chvíli končíme." Vystavila nohy sluníčku, pořádně vyklepala tenisky a už jsme toho moc nestihli probrat, protože se svými kolečky pomalu přijížděly další dvojice a dvouhodinovka pěstitelských prací pomalu končila, čímž taky končil dnešní vyučovací den. A to bylo dobře, protože jsem se vůbec nedokázal koncentrovat na jakýkoliv rozhovor. V kapse jsem měl poklad, který měl pro mě větší cenu než všechny zakopané poklady na všech ostrovech světa dohromady. "Tak zejtra, ty můj pomocníku", mrkla na mě s úsměvem Pavlína, když jsme se loučili před školou a odběhla naboso v teniskách směrem domů. Já se vydal na opačnou stranu.

A ještě doma jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Zavřel jsem oči, vytáhnul z kapsy srolovaný balíček a pomalu zvedal víčka. Srdce mi bušilo až v krku. Rozmotal jsem ponožky a prohlížel si je jako nějakou svátost. Chtěl jsem si k nim přivonět, ale připadal jsem si, jakože vlastně chci dělat něco nesprávnýho, jako kdyby Pavlína viděla, co dělám. A navíc erekce v džínách nebyla příjemná. Sundal jsem kalhoty, trochu se uklidnil, vzal zase do ruky ponožky a znova se rozechvěl pocitem studu a vzrušení. Pomalu jsem k nim sklonil hlavu a zhluboka nasál vůni. A voněly. Úplně jinak, než jsem si myslel, ale nádherně. V ptáku mi škubalo a celá pánevní oblast se mi prohnula jak zasažená elektrickým proudem. Automaticky jsem po něm šáhnul a chtěl honit, ale v tom se mi zase zjevil obrázek Pavlíny, jak mě pozoruje. To byla samozřejmě blbost, ale uvědomil jsem si, že si to chci pořádně užít a oddálit výstřik, jak to jen půjde, takže žádný zběsilý honění. Políbil jsem je. Pomalu a oddaně. A pak ještě několikrát. Kleknul jsem si, pokorně myslel na Pavlínu a na to, jak je úžasně chytrá a ve všem nedostižná, obdivoval se. Položil jsem ponožky na křesílko a klaněl se jim jako modle, náboženskému fetiši, důkazu přítomnosti bohyně. Napadlo mě, že Pavlína je tak úžasně nadřazená bytost, že i její ponožky mají větší hodnotu než já. Neskutečně mě vzrušovalo mít takové ponižující myšlenky. Svlékl jsem se donaha a uctíval ty dva kousky látky, přitiskl je na obličej, abych mohl dýchat jen skrz ně, nemohl jsem se nabažit jejich vůně. Vzal jsem je opatrne mezi rty, abych si neposlintal fetiš a nosil je jako pejsek po celém bytě, znova je líbal a jemně zkoušel jejich chuť na špičce jazyku. Nakonec jsem to nevydržel, jednu ponožku si strčil do pusy, druhou přitiskl na nos a na kolenou pomalu honil, zatímco jsem se modlil k Pavlíně. Stejně to netrvalo kdovíjak dlouho. To ale bylo na druhou stranu dobře, protože jsem ještě musel stihnout ponožky vyprat a usušit, než se vrátí máma z práce. To by se asi vysvětlovalo dost zvláštně. Vzal jsem tekutý prací prášek a celou dobu praní jsem si opakoval, jaká je to čest, že můžu Pavlíně osobně rukama vyprat ponožky. Trochu jsem je i vymáchal v aviváži a přemýšlel, čím je usušit, protože sušičku jsme nemělia času už nebylo nazbyt. Nakonec pomohla kombinace fénu a žehličky a tak se mi podařilo vyrobit ponožky zářivě bílé jak z obchodu. Zabalil jsem je do průsvitného celofánu, převázal mašličkou jako dárek, šlohnul jsem mámě z dózy jeden krásně zabalený luxusní čokoládový bonbón, přivázal ho k mašličce a byl ohromně spokojený. Sice mi bylo líto, že si nedám druhé kolo večer v posteli, ale co se dalo dělat. Slib jsem musel dodržet a v noci bych ponožky těžko pral a rozhodně by nedopadly takhle krásně. Budu si muset vystačit s úžasnými vzpomínkami na dnešní den.

"Ježiš ty jseš trdlo, " smála se Pavlína, "jé... děkuju! To je krásný." Něco takovýho nečekala a zjevně jí to udělalo radost a to zas udělalo radost mně, o mém nejlepším kamarádovi v kalhotech ani nemluvě. "Ježiš ten je dobrej, " řekla s plnou pusou čokolády. "To jsem rád, že máš radost, " odpověděl jsem nesměle. "To bys mi mohl pomáhat častěji, když jsi tak šikovnej", zaculila se, "třeba uklidit mi pokoj." A znova se zasmála, abych to chápal jako vtip. "No jasně, vždy k službám, " opáčil jsem ve stejném duchu. "Chceš přijít na návštěvu? Dneska, hned po škole?" Srdce už mi zase mlátilo v krku. "Moc rád!" Snad jsem neměl moc vytřeštěný výraz. Myšlenka na to, že za několik málo hodin budu s Pavlínou úplně sám, v soukromí, a stát se může cokoliv, mě nenechávala klidným ani na sekundu, zvlášť, když po mě semtam hodila přes uličku úsměv. Vůbec jsem netušil, co se probíralo v předmětech až do konce vyučování, to prostě nešlo. Ale kupodivu cestou k Pavlíně jsem se trošku uklidnil a byl schopen normální konverzace.

Pavlínin pokojíček mě ohromil. Byl to sice na pohled holčičí pokojíček, ale kdybych nevěděl, že Pavlína je nejchytřejší holka na světě a zajímá se o dost věcí, váhal bych, kde to vlastně jsem. Měla tu stoleček se dvěma počítači obloženými nějakými knížkami o programování, z poliček mezi běznou literaturou zase koukaly různé encyklopedie a knížky o technice a astronomii, na psacím stole měla skoro hotový model letadla a místo očekávaných plakátů uslintaných boybandů zdobily stěny obrázky motorek a sportovních aut. Pod oknem u topení se válely činky. Nepopsal jsem zdaleka všechno, co se mi líbilo, kvůli tomu tady nejsme. "Ty jo, " vydechnul jsem a obdivně se rozhlížel, protože snad kromě barev by ten pokoj byl snem každého kluka, "ty to tady máš super!" "Žejo, " přikývla spokojeně Pavlína a posadila se na válendu, "tak chceš začít?" "S... s čím?", zeptal jsem se trochu nedůvtipně a v mírné nedůvěře, protože to šlo až moc rychle a jednoduše. "No s čím! Proč jsem si tě zvala, přece s úklidem!", zasmála se zvonivým hláskem. "Vysavač je v předsíni v tý vestavěný skříni, jestli něco potřebuješ, " dodala s úsměvem. Ty vole, tak ona to myslela vážně. Cvhilku jsem si nedokázal srovnat myšlenky a stál jsem jako zkoprnělej. "Tobě se nechce?", řekla smutně. "No... já... to..." "Počkej. Podej mi pravítko, " ukázala na psací stůl. Sice jsem nechápal, co teď chce měřit, ale podal jsem jí ho. "Ukaž ruce. Dlaně nahoru. Ke mně je natáhni, " popadla mi ruce a bolestivě mě švihla přes dlaně solidním čtyřiceticentimetrovým pravítkem. Stalo se to všechno tak rychle, že jsem si uvědomil, co se děje, až po ráně. "Jau!", zařval jsem. "Tobě se nechce uklízet?", opakovala, tentokrát už zase s úsměvem a znova mě bolestivě švihla. "Tak co!", přidala další ránu. "Áúúú, to bolí!" "Budeš poslouchat!?" Švih. "Jo!" Švih. "Jo co!?" "Ano, Pájo!" Švih. I přestože jsem se věnoval vstřebávání bolesti, nemohl jsem si nevšimnout, jak jí svítí oči. "Ano madam!" "Ano, madam!", zopakoval jsem. Švih. "Celou větou!" "Chce se mi uklízet a budu poslouchat, madam!" Švih. "Na kolena a znova!"

Něco takového jsem tedy vážně nečekal. Šíleně se mi to líbilo a ještě šílenější bylo, že se to líbilo jí. "Tak se ti to líbí, ne!?", četla mi myšlenky a zlomila mi o dlaně pravítko. Zasyčel jsem a vydal ze sebe jakýsi pazvuk, který měl značit, že souhlas, že se mi to líbí. "Neboj, mám další, " komentovala Pavlína přísným hlasem smrt pravítka, ale nemohla zabránit, aby se jí do tónu hlasu nedostalo pobavení a vzrušení. Seskočila z válendy, otevřela šatní skříň, popadla kožený pásek a zatočila s ním. "Nebo chceš tímhle!?" "Ne, prosím, padám pro ten vysavač!" Odběhnul jsem do předsíně po čtyřech jako pes, v kalhotách pnutí ještě šílenější než včera. Jestli jsem Pavlínu doteď zbožňoval, tak výraz pro to, co jsem k ní cítil odteď, asi ještě nevynalezli.

"Makám, makám!" řvala na mě přes hukot vysavače a občas mi uštědřila ránu páskem, "pořádně, flákači!" Ne že by bylo nějak zvlášť potřeba vysávat. Pokojík měla čistý, ale to jí nezabránilo pořádně mě prohánět a nakonec vyluxovat i obývák a vytřít v kuchyni a v předsíni. Když jsem uklízel mop a kýbl, odkráčela do pokojíčku a houkla na mě, ať jí přinesu pomerančový džus. Našel jsem skleničku, z lednice vytáhnul požadovanou kapalinu a donesl jí své novopečené velitelce, která už zas odpočívala na válendě. Vzala si jí bez slova díků, napila se a koukla na mě. "Tak co... pořád líbí?" "Šíleně, " zakýval jsem šťastně hlavou. "Já to vždycky věděla, " usmála se a zase se napila. "Jo? Jak... jak to?" "Tak", pokrčila rameny, "klekni." Pokleknul jsem k jejím nohám. Obrátila do sebe zbytek skleničky, ale nespokla ho. Promíchala džus v puse se slinami, vstala z válendy, naklonila se nade mě a naznačila mi, ať otevřu pusu. Pomalu do ní pouštěla obsah svých úst, já polykal, díval se do jejích tmavě hnědých uhrančivých očí a celou myslí, každou buňkou mého těla pociťoval nejsilnější uvědomění pokory, jaký jsem k téhle úžasné dívce kdy cítil. Připadal jsem si proti ní jako malý červík, zrnko prachu, a ona byla tak dokonalá, tak nádherná, tak nadřazená a zbožňováníhodná. Nakonec mi ještě pustila do pusy dlouhou slinu, dlaní zavřela čelist a přejela po krku, abych polknul. "Děkuju, madam, " zašeptal jsem se zavřenýma očima. "Líbat nohy mi bude kdo?", zeptala se s úsměvem. Sklonil jsem se a vděčně líbal její bosé nožky v pantoflíčkách, nechal jí usednout na válendu, sundal pantoflíčky a pokračoval v líbání, abych nevynechal jediný milimetr těch božských nožiček. Hladil jsem je a masíroval, kořil jsem se své bohyni, lichotil jí a konečně jí vyklopil všechen obdiv, který k ní už dlouho cítím. Hledal jsem nejvhodnější slova a asi se mi to dařilo, protože se spokojeně usmívala, se zavřenýma očima poslouchala a jen občas mi propleskla tvář chodidlem, když se jí zdálo, že se jedné nebo druhé nožce nevěnuju s dostatečnou péčí. "To se mi na tobě právě vždycky líbilo, " řekla nakonec, "ostatní mi jen čumí na kozy a zadek, ale od tebe jsem vždycky cítila úctu a obdiv. I když ty zas dost čumíš po nohách, " zasmála se. "Jo, no, " usmál jsem se taky, "takže je to vidět." "Strašně. Ale mně to nevadí, vlastně se mi to vždycky líbilo." "To se nejde nedívat na tak krásný nožky, " řekl jsem tiše a políbil je. "Vzrušuje tě to?" "Moc" zakýval jsem hlavou. "Uka."

Překonal jsem stud, rozepnul kalhoty a stáhnul spoďáry. Hned se postavil do vzpřímena. Zvědavě si ho prohlížela a dotkla se ho palcem u nohy. Zase mi celým tělem projel elektrický proud, zaškubal jsem se, jak kdybych se šťoural v zásuvce. Zasmála se. "Co kdybysme to tak nechali, " naklonila se ke mně, "líbilo by se ti vydržet bez honění? Pro mě?" "Ano, madam, " vydechnul jsem. "Vydržíš to?" Popravdě sám jsem si moc nevěřil, ale chtěl jsem to dokázat. Chtěl jsem splnit každý rozkaz od Pavlínky. "Ano, madam, " zašeptal jsem znova. "Tak zatím dáme přes víkend. V pondělí mi řekneš, jak jsi obstál. Třeba se rozhodnu trápit tě dál, " zahihňala se a zase se jakoby náhodou dotkla špičkou nohy. Vážně jsem měl obavy, že se mi
z toho škubání podaří vystříkat teď a tady. "A o víkendu? Nechceš někam zajít nebo... třeba zas ke mně na návštěvu?" "To bych chtěla, ale nemůžu, ráno jedem s našima na chatu. Možná ještě dneska, " řekla trochu smutně, "ale zkusím něco vymyslet, abych nemusela příští týden, hm?" zašeptala mi do ucha. Byl jsem v sedmém nebi. "To by bylo fantastický." "Ale aby ses přes víkend nenudil...", pokračovala a přitáhla si školní batoh, "tak dostaneš úkol." "Cokoliv!" Rozepnula batoh a zanořila ruku. "Ty jsou z tělocviku, " vytáhla další svoje nádherně roztomilý ponožky. Trochu jinej level." Zamávala mi s nima před obličejem. "Čuchej." No opravdu byl, ty na sobě musela mít několikrát. Taky byly řádně špinavé. Ale tak opojné, motala se mi z nich hlava. "Polib je, " řekla zase a zvedla ruku do výšky, abych se musel vkleče hodně natáhnout a políbit špičky. Ještě několikrát ucukla. "Udělal bys pro ně všechno, závisláku, " konstatovala se smíchem já pokorně souhlasil. Ani se neptala, muselo jí být jasné, že jsem si ty včerejší parádně užil. "Tak na, " schovala mi je do dlaní, "a budou zabalený ještě krásněji než dnešní dáreček. A můžeš mi k tomu složit nějakou básničku." "Jak si přeješ, Pavlínko... teda jak si přejete, madam. Děkuju, že je smím vyprat, je to pro mě obrovská čest." "No to doufám, " zasmála se zase tím svým zvonivým hláskem, do kterého vlezl zvuk zcela nehezký. Zvuk klíče v zámku. "Doprdele, naši, " vytřeštila Pavlína oči, "dělej, oblíkej se!" "Sakra, " zaklel jsem a rychle natahoval a zapínal kalhoty, což šlo s erekcí obzvlášť dobře. "Jsem tě chtěla ještě tak pomučit, " zašeptala zklamaně. "Nemůžeš jít ještě ven?" Zavrtěla hlavou. Dal jsem jí rychlou pusu. "Čau mami!", zahulákala. "Tu pusu si budeš muset odpracovat, " řekla vyzývavě, zase polohlasem. "Počítám s tím." Usmála se a dala mi taky pusu. "A teď se tvař přirozeně." "Jasně, madam."

Představení proběhlo kupodivu bez podezřívavých zkoumavých pohledů a výslechů. No, ale zase kdybych měl paní matince popravdě vyprávět, že jsem jí v bytě vcelku dobrovolně vytřel a vyluxoval, asi by mě neměla za duševně nejzdravějšího člověka, tak jsem byl rád, že Pavlíně ohledně orgií věří. Akorát na ní houlka, jestli má sbaleno a ať teda sebou hodí, protože pojedou za hodinu a odkvačila k sobě do pokoje. "Tak si užij víkend, " řekl jsem smutně, "budu na tebe furt myslet." "To budeš, " usmála se a nabrala mě špičkou nohy do koulí. Potlačil jsem se zatnutými zuby výkřik, oči se mi orosily a svezl jsem se Pavlíně k nohám. "Děkuju, madam, " zašeptal jsem a naposled je políbil. Pomohla mi vstát. "Ale jenom myslet. Víš, co musíš dodržet, " pokračovala šeptem. "Nic nechci splnit víc, než tvoje rozkazy." "Dobře, " přivřela oči. "Budu se k tobě modlit. Zbožňuju tě." "Hodnej chlapeček." Políbil jsem jí ještě ruku a s bolestí v rozkroku vypochodoval ze dveří. Normálně víkend uběhne jak nic, desetkrát rychleji než zdrávo, ale tenhle bude určitě nekonečnej.

***
Pokud jste to dočetli, tak jste přečetli pět a půl stránek A4. Můžete si pogratulovat, to dneska lidi nedávaj. s

 
Pro přidání komentáře musíte mít zapnutý javacript
Azan  31.8.2019 5:06:52
Pavlína má dneska svátek.
NSFW Guy  29.8.2019 17:06:22
Tak já zas něco s flusnutím napíšu. Už jsem dlouho žádnou povídku nenapsal. Asi o víkendu. s
Azan  29.8.2019 5:09:43
To s tou slinou bylo super.
NSFW Guy  28.8.2019 19:19:00
Jé hele. To jsem napsal před víc než dvěma roky. s Velmi malá část se stala, drtivá většina je fantazie. Díky. s
Azan  28.8.2019 6:01:52
Paráda. Přečetl jsem to ráno u fenování vlasů.
Část se asi stala a část sis přimyslel. Ale i tak hezky. Chtěl bych zážit tóny tou slinou, to mě vzrušilo moc.
NSFW Guy  9.6.2017 10:40:46
To nevadí, klidně drž hubu. Však on se najde někdo jiný, koho ta povídka rozčílí a dotkne se jeho zbytnělé mužské ješitnosti. s
  9.6.2017 10:34:13
Víš co je příznakem tvé duševní nevyrovnanosti?
1. musíš mít poslední slovo, ikdyž nemáš co říct
2. neustále si myslíš, že se někdo nad tvými hloupostmi rozčiluje
3. na oko předvádíš, že se bavíš, a přitom uvnitř sebe zažíváš sžíravou zuřivost, že ti někdo oponuje
Jediný, kdo se tu opravdu baví, jsem já, protože tvá zatvrzelost je k smíchu. Dále už nebudu reagovat, protože já nemusím mmít poslední slovo, a hlavně, nebudu ti dávat další záminky aby ses tady projevoval jako blbec.
NSFW Guy  8.6.2017 23:58:18
Dál, dál, pokračuj. Bavím se. Frustrovanost tady předvádíš ty, a to na takové úrovni, že už je z tebe uzlíček nervů. s
  8.6.2017 22:56:17
prej záležitost, slzičkám... pro Kristovu muku, skoč už pod vlak ty homosexuální frustráte!
zmrd prd  8.6.2017 21:21:56
tvůj fotr je kokot.
hrd pamrd  8.6.2017 19:45:03
haha hrde, ještě 3krát zkopíruj co napsal a napiš že je kokot s
NSFW Guy  8.6.2017 9:11:17
Je vidět, že tě celá záležitost hodně deptá, frustruje a dohání ke vzteku a slzičkám pramenícím z dotčeného a ublíženého mača. Jen tak dál. s
  8.6.2017 7:59:13
to je kokot. Prej mlať si pěstičkama třeba do vzduchu. Způsobuješ mi tím veselí. Ty jsi korunovanej pičus.
NSFW Guy  7.6.2017 23:15:58
Áno, to se moc omlouvám. Já nelezu na internet na mobilních zařízeních, páč protože je to řešení na píču. Tak mám zažitou představu, že kdo je na internetu, sedí u stolu, na kterém je počítač. s Nechci samozřejmě nikoho vynechávat. Takže oprava: mlať si pěstičkama třeba do vzduchu. s Způsobuješ mi tím veselí. s
  7.6.2017 22:51:12
to je kokot s prej Ano, mlať i nadále pěstičkama do stolu. s Způsobuješ mi tím veselí. Ty si fakt pičus s
NSFW Guy  7.6.2017 12:58:04
Ano, mám chorý a velmi zvrácený mozek. s Nemám OCD, jsem úchylný. s
Ano, budu i nadále terorizovat. s Jako to dělají jiní. s
Ano, toto není přiznání. s Na rozdíl od všech kecálistů nemám problém přiznat už v nadpisu, že to je fantazie. s
Ano, mlať i nadále pěstičkama do stolu. s Způsobuješ mi tím veselí. s
Mudr. Willibald Pohlers  7.6.2017 9:07:45
Jo, můžeš poslat dvacet i třicet dalších "povídek", to duševně nemocní dělají, že terorizují svoje okolí neustále se opakující činností, zejména ti s obsedantně kompulzivní poruchou. Ale nějak jsi přehlédl, že toto nejsou stránky s erotickými povídkami, anóbrž "přiznej se". To znamená, že se máš přiznat k tomu, cos udělal, a ne vkládat tvé literární zvratky. Jenže když se není k čemu přiznat, protože jsi ještě nic v reálu neprožil, pak tě tvá duševní porucha nutí alespoň vkládat fejky a fantazie. My to chápeme, protože jsme mentálně o několik levlů výše, než ty s tvým poškozeným mozečkem (nebo co to máš v palici za sračky) a chladnokrevně tvé nechutné fantazie přejdeme bez čtení. Vložit příspěvek o tvé hlouposti nám ovšem nic nebrání.
NSFW Guy  6.6.2017 23:18:32
To by byl opravdový poklad. s
  6.6.2017 22:53:12
aj ja by som chcel taku pavlinu
NSFW Guy   6.6.2017 17:02:58
Klidně to může udělat. Mně to nevadí, mám to samozřejmě uložený. Můžu sem poslat třeba dvacet dalších, který jsou podstatně víc "ekl" než tahle, protože u týhle jsem se záměrně krotil. Nebo napíšu úplně novou, speciálně vytáhnutou z nejeklovatější časti mého eklovatého mozku, tak eklovatou, že se zbleješ. Jen tobě na truc. s
ok  6.6.2017 16:59:28
Já taky toho jedinýho upozorňuju, že by tohle přiznání moh vymazat, když píšu že je to nechutný.
s
NSFW Guy   6.6.2017 16:55:51
Ne, já těma příspěvkama upozorňuju toho jediného, který může mít překled o tom co kdo kam píše, aby to vymazal a nezahrával si se zákonem. Tak holt ten jeden jediný je sám pedofil, proto tady taky ty příspěvky zůstávají. Jasný? s
ok  6.6.2017 16:52:19
Rozdíl je leda v tom, že ty upozorňováním o protizákonosti pedofily vlastně varuješ, aby si dali pozor, kdežto já k tvýmu příspěvku píšu že je hnus.
Takže ty jim vlastně chceš pomoct, tim spíš ti to nepřijde ekloidní s
NSFW Guy  6.6.2017 16:48:55
To je velký rozdíl, protože já v těch komentech upozorňuju na protizákonnost takových příspěvků. Nikdy jsem nenapsal cokoliv o tom, že se mi to ekluje. No, ale aspoň mám takovej pocit že vím, s kým si píšu. Tušil jsem, že to tak je. s
ok  6.6.2017 16:45:10
Kdepak, bylo by mě ekl to sem nenapsat. Ale když uvažuješ takhle - Ty taky píšeš komenty k pedofilním příspěvkům, tak ti to asi nepřijde moc ekl, když to bereš takhle s
NSFW Guy   6.6.2017 16:43:10
Ale kecy. Kdyby ti přišel tak moc ekl, vůbec to nebudeš otvírat a psát komenty. Bylo by ti ekl otevřít to. s
ok  6.6.2017 16:40:46
A jak mam napsat koment, aniž bych to otevřel??? A na to abych věděl že je footfetish ekl, to vážně číst nemusim naštěstí
NSFW Guy  6.6.2017 16:36:35
A pak pravděpodobně i celou povídku. s Nadpis je jasný, takže kdybys nebyl zvědavý na obsah, vůbec nebudeš toto "přiznání" otvírat a půjdeš píchat koně.
No, takže kdo ví, třeba jsi to nejen celý přečetl, dokonce i pohonil, ale nepřiznáš to. Nemá každej takový koule. s
ok  6.6.2017 16:33:04
Máš pravdu, nadpis sem přečet s
NSFW Guy  6.6.2017 16:27:59
Sice mě opravdu potěší, když se někomu mé povídky líbí, ale zrovna tak mě neskutečně potěší, když se nad mými texty někdo vzteká či vystupuje znechuceně a opovržlivě, aby zamaskoval pocit ukřivdění až ponížení. Reakce takových nevyrovnaných jedinců s mačo syndromem jsou k nezaplacení a koneckonců prozrazují, že aspoň kousek četli, když se v nich zjevila touha zanechat koment. Já vím, že bolí. Rádo se stalo. s
to nečtu toto  6.6.2017 15:59:39
zlatý příspěvky o sexu s koněm a jiný úchylárny s
NSFW Guy  6.6.2017 15:28:49
Já mám rád tahače, kamiony jsou teplý. Teda kromě těch co jezdí Dakar. Ale to nebude tvůj případ, na Dakaru bys musel potlačit vztek a slzičky z toho, že závodí i ženský. s
Kamionista  6.6.2017 14:46:29
ja bych tu tvoji páju uškrtil a dokopal páč jsem psychouš kamionista s