Login:
Heslo
Nabídka
O co jde
Přiznat se
Registrace
Posledni přiznání
Žebříčky
Bezpečnost
Vaše nápady
Kontakt
Doporučujeme
Slovník cizích slov
Dřevěné hračky
Těhotenství
TopZábava.cz
Podnikání v zahraničí
Registrovaných uživatelů:
183
Počet přiznání:
817
Poslední komentáře
honeni
Sex
příliš často lížu ?
hustý bobr
Cuckold
šukám si prdel okur...
zhubnout nebo ne?
Dětské oblečení
Podobná přiznání
Nevěra
Je mi 30 a jsem panic
chci sex se psem
Heterosexuální zají...
Sex se zvířaty
sex s koněm
Zkušenosti s Herbalife
Jsem tlustá
Každý se má k čemu přiznat. Ať už je to životní tajemství, úchylka, pomsta, nevěra, trapas, nebo jenom malá škodolibost, vždy je dobrý pocit se svěřit a právě zde je to pravé místo pro tvoji zpověď...
tuomas666
26.4.2009 16:22:27
Zobrazeno: 1766x
autobusová story
Jak si to tu pročítám, tak už tu jeden příběh z neudržením svěračů je. Tento je trochu jiný, trochu opepřený okolnostmi
.
Tehdy mi bylo tak 12 - 13 let. Je to doba, kdy už se člověk kontroluje a za své činy nese určitou odpovědnost. Zaroveň je to však doba, kdy si vypěstováváte své seběvědomí, nadřazenost a narcisismus. Když si k tomu připočtete bandu puberťáckých kluků, jejichž nadřazenost je podpořena vítězstvím v zápase, trable jsou na světě.
Naznačil jsem zápas. Dejme tomu, že to byl fotbal a náš tým FC Vidlákov porazil bukve z AC Sralta. A jelikož jsme bývali rivalové, atmosféra v autobuse při zpáteční cestě byla více než bujará.
Jelikož jsem tehdy byl mládě vskutku plaché a vykonávání potřeb bez zastydění mi dělávalo problém i doma. Nějaké vykonání potřeby na cizích záchodech v cizím prostředí a kolem cizích lidí nepřipadalo v úvahu. Statečně jsem se tedy rozhodl, že tu několika hodinovou cestu vydržím.
Jenže ouvej. Stará autobusová rachotina drncala na rozbitých českých silnicích, jak to ostatně známe dodnes a tlak na mé střeva byl stále větší a větší. Přiznat se však puberťáckým kámošům, kteří by jistě neměli pochopení pro můj problém a vmetávali by mi jej za každý záškleb a podivuhodný závan větru do obličeje, prostě nešlo. Statečně jsem se soustředil na svírání svěračů.
Avšak v bujaré náladě jsem vypadal jako někdo, kdo se posral. A tak se začali ptát i mé okolí, co se děje. Statečně jsem zapíral a možná jsem je i přesvědčil, a zajistil si tak chvíli klidu.
Další problém však přišel prakticky záhy, když při jednom větším nadskočení autobusu povolili svěrače a část exkrementu se vyvalila do mých slipečků. Zatímco jsem v duchu brečel jak malé dítě, a do opravdových slz jsem neměl daleko, došel jsem k radikálnímu řešení: Čas na čurpauzu!
Bylo mi jedno, jestli si zadek utřu nebo ne, protože mé slípky byly stejně špinavé. Potřeboval jsem však ten tlak vypustit a trochu se uvolnit.
Už nevím, jestli jsem ještě do pauzy vypustil další část hnědého přílivu do slipečků, ale ta největší část mi ještě ve střevech zůstala, když řidič zastavil u krajnice.
Kdybych jen tušil, jak velké utrpení mne však čeká. Jak mne jen nemohlo napadnout, že čůrat bude chtít 90% autobusu? Navíc autobus stál pouze u krajnice a pořádný záchod, kam bych se zavřel, nebyl v dohledu. Kluci čůrali na stromky a holky (které s námi také byli) si zaběhly za kopu sena. Jiné soukromé místo jsem nenašel, a tak mi nezbývalo nic jiného, než předstírat čůrání a pustit při tom další část exkrementu do gaťat.
Člověk, který vymyslel slipy, by měl dostat Nobelovu cenu. Díky slipečkům mi exkrementy zůstali u zadku a nikam dále se nerozutekli. Dále bych chtěl poděkovat žlutým přátelům z Vietnamu, kteří k nám dotáhli levné šusťáky. Ty mi zakryli jemnou bulku, která se na mé zadnici objevila.
Není třeba rozpitvávat zbytek cesty. Domů od čurpauzy bylo ještě daleko a tak mi nezbývalo nic jiného, než vše do slipečků pustit. Na to, jak trapná situace to pro mne byla, jsem se cítil docela uvolněně. A když jsem si uvědomil, že se mi sedí jako na kameni v lese a nic kolem nesmrdí, přidal jsem se dokonce k všeobecnému bujaření.
Nezbývá nic jiného než dopsat epilog. Maminka z mé historky moc nadšená nebyla. Dostal jsem dokonce pár ran na (již umytý) zadek. Můj o dva roky starší bratr také nenalezl moc pochopení pro mou situaci. Mé sebevědomí bylo značně pochroumáno, ale naštěstí jen na krátkou dobu. Přecejen jsem byl stále dítě a ty rychle zapomínají, i když jim to zůstává dlouho v povědomí.
A vskutku, i dnes mám stále problémy sednout si na cizí záchod a tato vzpomínka mi při podobných situacích vždycky vyrazí na povrch. Jelikož jsem však velký kluk, zvládám je již s přehledem.
<< Zpět na seznam
Dětské oblečení a obuv
Široká nabídka dětského jarního oblečení a obuvi.
www.123deti.cz
Pro přidání komentáře musíte mít zapnutý javacript
Váš komentář
Uložit komentář
Storno
ananasisek
14.6.2009 21:35:34
hmm taky sem s tím jako nenší měla problém ..jednou sem šla ze školy to mi bylo asi tak 10 měla sem lacláče ani nvm už proč ale vypustila sem to nohavicí a nikde nebylo nic vidět prošustělo to nohavicí
PyrotechniX
3.5.2009 21:40:54
Haha, neumí s*át na veřejných WC, haha!
OtikX
29.4.2009 16:52:06
Dokazu si predstavit situaci kdy usilovne drzis hovno vevnitr a nadskoci autobus, cast se vyvali ven a nasledne to rozsednes
Slipy te zachranily, mit trenky a kratasy, mel bys z ostudy kabat
tuomas666
26.4.2009 16:22:52
je to trochu delsi, tak to snad dočtete