Eva   12.7.2011 1:04:58
Rating:3 Zobrazeno: 1434x

Dětství v háji...

Už nevím, co mám dělat. Projela jsem svoje dětství. Je mi 16 a mám pocit, jako by mi bylo nejméně 30. Už mě nebaví moje rodina, nebaví mě, to, co ze sebe musím dělat, nebaví mě ta přetvářka. Můj bratr, jestli ho tak vůbec ještě chci nazývat, byl vždycky parchant, a taky za to zaplatil, odpykává si to ve vězení, a když ho sebrali, myslela jsem si, že všechno skončilo, konec, všechno bude v pohodě. Ale... Všude je nějaké to ale, že ? Právě teď mi přišla domů sestra, opilá a celkově v mizerném stavu, ubrečená a.... A já nevím co dělat, protože mám ten zvláštní pocit, pocit, že se něco stane. Dříve, když byla mladší, dvakrát si sáhla naživo a já to pokaždé věděla, věděla jsem to dřív, než to udělala, ale byla jsem malá, nevěřila jsem, že by se to mohlo stát, ale stalo se a já musela být ta silná, ta, která zavolá záchranku, ta která ji v bezvědomí odtáhne z koupelny, ta, která obvolá její kamarády, když zmizne z domu. A teď mám strach, že to udělá znovu. Nemůžu jít spát, nemůžu tady ani v klidu sedět, abych celou dobu nechodila kolem pokoje a neposlouchala, jestli je v pořádku. Ubíjí mě to. Od té doby, co si poprvé podřezala žíly v koupelně, vždy když jde do sprchy a je tam nějak dlouho mám tendenci jít a chvilku se zastavit u dveří a neodejdu do té doby, než uslyším nějaký pohyb. Chce se mi z toho brečet, chce se mi křičet, chci to dostat ven a nemůžu, protože když se já nebudu ovládat, tak kdo bude ? Jsem jako rodinný psycholog, když má matka problém, jde zamnou, když má sestra problém, já ho řeším, když moji mámu chytne amok, já ji uklidňuju, když se hádá s přítelem, já musím křičet, aby byl klid. Já musím být vždycky ta silná, ta co se na všechno dívá s nadhledem a ke všemu přistupuje s ledovým klidem. Ale mě je sakra 16, já nechci být ta, která všechny drží, já jsem ve věku, kdy se mám hroutit nad tím, že mě kluk nechal, já mám chodit za sestrou s pláčem. Aspoň jendou chci, aby byli všichni v mé rodině šťastní. s Všichni za mnou chodí ze svými problémy, bolestmi, s pláčem, a le ví, že i já mám své problémy, bolesti a že každou noc brečím do poplštáře jako malá holka ? Nezajímá je to...

 
Pro přidání komentáře musíte mít zapnutý javacript
danunkiia  21.2.2013 0:33:57
danunkiia@seznam.cz....napiš mi mám čaroděje který tě z toho dostane.
Andy  21.1.2013 11:16:08
kdyby jsi potřebovala se někomu se svěřit, tak já jsem ochotná tě vyslechnout. Jestli máš zájem, tak napiš dám ti svůj mail
Tiago  13.8.2011 0:16:03
Ahoj, jestli máš zájem, aby se Ti zlepšil život, nebo se jen chceš trošku svěřit, napiš mi na mail djuj@seznam.cz
Rád Ti pomůžu, chápu co prožíváš
ronn  15.7.2011 14:34:14
drž se s
marek  12.7.2011 12:46:46
ahoj ty nemáš kluka o kterého by jsi se starala a nevím co ti rodina dává asi nic jen ti bere ale vydrž s
karel  12.7.2011 8:35:05
Jo holka, tak to ti nezávidím. Ono je ale všechno zlé k něčemu dobré. Lidé s podobným dětstvím většinou bývají v dospělosti velmi silní a mají šťastný rodinný život.