tak si to tady čtu a je mi z toho až ouzko. Jak u Toma, který bude asi celý život hrát druhé housle, ale naprosto to chápu. Když se člověk zamiluje a opravdu miluje, což Ty ano, tak je schopen vydržet cokoliv a to i deset let! Jen Tvůj ženatý přítel je jaksi sobecký, protože on by se Ti neobětoval. Chápu, má rodinu, ale Ty nejsi o nic míň. asi bych Ti přál, aby sis našel kluka, co Tě bude milovat a Ty budeš pro něj alfou a omegou tohoto světa.
ad Pětka, velmi těžká situace. A Ty jsi ho normálně nějak konfrontovala a on pořád dělá, jakoby nic? Taky přeji hodně síly.
ad Guru, a jak to ten kamarad bere? Je schopen to omluvit? Já si dost nedokážu představit, že bych hetero-kamaradovi sáhl do rozkroku i v podroušeném stavu. Myslím, že by se bránil.
Obávám se, že všechna tato chování jsou důsledkem výchovy... Nastavení toho, co je dobře a co špatně... A tak se pak stává, že být homosexualem je potupa a co by tomu řeklo okolo atd. Přece chlap musí být ten samec, hlava rodiny, postaví dům, zpoldi děti atp.
A pak se holt stává, že se ti lidé ožení na úkor toho, co cítí sami... Jenže pořád člověk lhát nemůže...
Nevěra by taky měla být chápána jako něco špatného... Proto prevenci lhaní všem včetně své osoby by mělo být, přiznat si to. Pokud to rodina není schopna akceptovat hned, dejte ji čas. Pokud vás milují, nic na tom nezmění, ani homosexualita. Rozhodně si myslím, že se s tím vyrovnají líp, než když přijede žena nečekaně domů a vidí svého může, jak si pěkně užívá s jiným... To si myslím, že pak rodina odsoudí daleko víc.
Já jsem se též bezhlavě zamiloval do jednoho kluka ve škole, je mladší než já, nevyzrálý, teplý na 100%
.
Jsem homosexual, poznám jiného homosexuala a tady se rozhodně nemýlím. Jenže má z domova taky určité nastavení, takže snad i věřím, že se ožení, obětuje se. Už několikrát jsem mu dál najevo, co k němu cítím (ať už sms, či svým chováním), nicméně zatím bez odezvy. Ale vidím, jak se na mě kouká, takhle přece heterak na jen kamaráda nekouká. Nicméně tento kluk se celkově dost špatně v citech projevuje (opět důsledek výchovy), ale ke mně je více otevřený. Nebo sedíme vedle sebe, a stabilně má o mě oprenou nohu, nebo ruku, nebo si o mě opře hlavu (no. nechtějte vidět moji erekci v kahotech
). Byli jsme spolu na pivu, já ho na konci obejmul a dál mu pusu. Nebránil se, usmíval se. Pak jsem mu psal zamilované sms, ale na ty zase nereagoval, asi myslel, že jsem ozralej. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, ale už se na to chystám, že mu to popravdě vybalim, ať vím, na čem jsem a zbytečně třeba nedoufam v něco, co nikdy nebude. Tak mi držte palce.
Co tím ale chci říct, je to, že by člověk neměl žít ve lži a jaksi ve výchově by neměla být homosexualita zakazovana, protože pak jsou z toho ta nešťastná manželství, lži, nevěry. Já si svou orientaci uvědomují od svých 12 let a ano byly zde pokusy s holkami, pak jsem si jako zadní vrátka říkal, že jsem bisexual... Prostě člověk se vyvíjí. Tak třeba i ten můj objekt dospěje a uvedovmi si, co pro něj znamenam...