Baterky z Kauflandu

Je to už hodně let zpátky, takže si nevybavím do posledních detailů. Byli jsme s kamarádem v kauflandu a už přesně nevím proč, ale chtěli jsme ukrást mikrotužkové baterky. Bylo nám asi 13. Když zavzpomínám, museli jsme být průhlední jak ten chleba co v kauflandu prodávají. Nenápadně jsme se kolem těch baterek potloukali a než jsme se odhodlali, byli jsme tam asi už potřetí. Baterky jsme nejdříve schovali do kapes a pak tuším že do bot. Hlídač tam byl takový ten co se tváří že nakupuje a mezitím má očí na šťopkách. Prošli jsme pokladnou a už nás bral. Vzal nás tam někam dovnitř, a jakože ať to teda vyklopíme. Dlouho jsme nezapírali. Posraní strachy, tiše jsme bojovali kdo vymyslí černější scénář. Napsali si naše jména a spol a pustili nás. Stále ještě posraní strachy jsme se odebrali domů a večer jsme pokračovali ve vymýšlení scénářů

Od té doby se nic nedělo, o to větší překvapení mě čekalo asi po půl roce doma, když jsem přišel ze školy a mamka mi oznámila, že u nás byla sociální pracovnice. Tenkrát jsem měl malou sestru, tak byla mamka doma. Kamarád takové "štěstí" neměl. Zatímco já jsem si svůj világoš užil a začínalo to pomaličku odeznívat, on byl snad týden posraný strachy a vymýšlel scénáře. Asi po tom týdnu měli jeho rodiče sezení s pracovnicí, kde se všecko dozvědělai. Pak jsme se delší dobu neviděli