přízrak

Když jsem byl dítě, bydlel jsem ve městě a stávalo se, že prostě zrovna nidko nebyl venku. Někde poblíž bydlel jeden kluk, který byl asi trošku postižený a ten se potloukal po okolí většinou sám a i na svůj věk si pořád hrál. Jezdil v imaginárním náklaďáku a když jsme ho zavolali, musel najdřív zaparkovat. Taky si hrál na strážce vesmíru, spidermana a podobně. Krátkodobě s ním byla sranda, ale když jsme se s ním bavili trošku dýl, špatně se ho zbavovalo. Říkalo se mu Mařena. No a abych se vrátil k původní myšlence, pamatuju si, že jsem se někdy takhle potloukal sám venku a potkal jsem Mařenu. Jenom jsme se na sebe podívali a šli dál. A jak jsem se tak potloukal, po nějaké době jsem ho potkal znova a všiml jsem si, že se trošku jakoby zalekl, když mě uviděl. Začal se mi v hlavě tvořit plán, jak se zabavím

V okolí byla tehdy velká spletitá vietnamská tržnice, nějaké budovy a takové patrové obchodní centrum. Mařena šel a nevěděl, že ho sleduju. Protože byl trochu tlustý a celkově se nějak divně pohyboval, měl jsem výhodu, že jsem byl rychlejší. Chvilku jsem ho sledoval a když jsem zjistil, kam jde, nadeběhl jsem si a čekal jsem. Byla tam lavička, na kterou jsem si sedl a dělal,jakoby nic. Mařena vyšel z poza rohu a všiml si mě, protože najednou změnil směr a šel na jinou stranu, tam, kde jsem nebyl. Následovala série náhodných setkání v obchodním centru a na vietnamské tržnici, vždy jsem využíval znalosti terénu a Mařenovy pomalosti. Mařena byl dost nervózní, možná už jenom díky tomu, že prožíval něco, co dosud znal jenom z filmů. A věděl, jak to v těch filmech dopadá

No a v jednu chvíli jsme se potkali tak, že on šel rovně a já jsem vycházel z boční uličky. Všiml si mě, že jdu a zrychlil. Já jsem vyšel z té uličky a šel za ním, Mařena k posrání nervózní se neustále "nenápadně" otáčel. Vždycky, když se otočil, tak jsem se zorvna díval někam jinam, abych zachoval to tajemno. Po chvíli vytáhl Mařena dětskou plastovou vysílačku a začal si volat posily

No a asi měli na centrále zrovna plno, že mu nemohli žádné poslat a Mařena začal utíkat a řvát kolem sebe "Pomoc jde po mě přízrak! Zavolejte FBI!"

To už jsem šel málem do kolen, kolemjdoucí samozřejmě vůbec nechápali která bije. Rozhodl jsem se, že už ho nechám, přece jenom jsem se i tak zabavil na dobré dvě hodiny