Vánoční loupež

Zdravím... Už minule jsem psal jednu příhodu s mým nejlepším kamarádem Oramem ze základní školy. Je jich strašná spousta, takže se určitě dalších dočkáte

.

Hajzlíci jsme byli už jako malí, ale ono nám to zůstalo až doteď

. Asi před dvěma lety jsme měli totiž sraz se základky po už snad šesti rocích. Nu a pořádali jsme jej nějaký týden před vánocemi. Byla sranda, není třeba rozpitvávat, jak ty holky vyrostly do krásy (a my ostatně taky

).

Ale k věci. Jelikož se dobře bavilo a pilo, tak Oramovi brzy došli peníze. Blízko hospody, kde jsme chlaščali, byl bankomat, tak jsme spolu vyrazili vybrat nějaké penízky.

A jak jsem psal, tak bylo před vánoci, tudíž se prodávaly venku vánoční stromečky. A my jsme šli zrovna kolem jedné takové klece, kde měli milion stromečků. Už bylo pozdě večer nikde ani noha, nikde ani ruka, nikde prostě žádného živáčka nebylo, a tak jsme se rozhodli, lehce opilí, že si jeden vezmeme...

Spoustu jich bylo opřeno právě o tu klec a tak jsme jej vytahovali nahoru abychom jej přes tu klec přehodili. No a jelikož otvory v kleci byli docela malé, šlo to teda pěkně ztuha. No nějak se nám to nakonec povedlo. Ruce jsme měli sedřené, jako dvanáctiletá emosebepoškozovačka, protože jsme šli, frajeři v té kose, jen v krátkém tričku.

Lopotili jsme se s tím stromem dobrých patnáct minut. A když jsme jej vytáhli, tak jsme přemýšleli kdo si ho vezme domů.

To pak nastal problém, páč my doma máme umělý a Oram už měl stromeček dávno koupený

. Takže jsme se na to vybodli, svýma znavenýma a sedřenýma rukama jsme jej hodili zpátky do klece, šli vybrat prachy a chlastali jsme radši dorána

.

Epilog: O pár dnů potom jsem se bavil s kamarádkaou, co tam kousek od toho bydlí a ta se mi pochlubila, že o den později se jí také stala stejná věc, ale oproti nám ji jeden vánoční stromeček stojí v obýváku

<< Zpět na seznam